Publikace studentů

PUBLIKACE STUDENTŮ

Souhrnný výzkum sociálního chování společnosti v oblasti nakládání s primárním biologickým odpadem - část třetí

29. 11. 2013

Víra a její role v sociálním chování společnosti v oblasti obecné hygieny při likvidaci  exkrementu

Jistou výhodou  při analýze role víry je skutečnost, že se podařilo dohledat   systematičtější literární podklady o historickém stavu sociálního chování, nikoliv jako samostatné bibliografie, ale jako obecnější  popis vývoje lidské hygieny. [1]

Dostupné podklady popisují ve velké šíři součásti  zdánlivě samozřejmých lidských hygienických úkonů, které v civilizovaných společnostech považujeme za zcela běžné.  Zabývají  se oblastmi jako např. lázně, holení a mytí, antikoncepce, líčení a kosmetika, milostné umění, nahota a prudérnost, prostituce, spodní prádlo, stolování, péče o zuby a vlasy, životospráva.

Bohužel  záležitost vyměšování a nakládání s exkrementem v historických a i nově dostupných pramenech detailně není k dispozici. Autor práce se proto snaží najít skutečné  důvody  tabuizace  celé problematiky, protože ji považuje za klíčovou z hlediska obecného přístupu  k analýze rozvoje  společenských a sociálních systémů.  Na jedné straně zcela běžná přirozená potřeba defekace, stejně důležitá jako přijímaní potravy a pití , na druhé straně vysoká  mortalita a neochota připustit si  nutnost zachování jistého druhu lidské očisty.  Je to stejně významný prvek lidského odlišení, bytostí  s inteligenčním parametrem od ostatních příslušníků fauny na zeměkouli jako např. schopnost  regulace  rozmnožování a sexualita. Jistým mezníkem a významným prvkem se zdá být nástup křesťanství , vedle  jiných druhů víry a náboženství. Problémem jsou  dohledatelné  psané záznamy nebo dostupné regulativy sociálního  chování  jakýchkoliv společenství,  která jsou historicky zachycená jako vývojové  společenské  stupně.  

Starý zákon převyprávěný pro děti  s rytinami Gustava  Doré  popisuje  Pána Boha na oblaku jako starého muže, ten starý  muž má oči , vousy, nos a ústa. Jestliže má ústa musí také jíst a jestli jí musí mít i střeva. A nastává tak rozporuplnost poznání o neslučitelnosti  Boha a hovna,  pochybnost o křesťanské  tézi  antropologie podle níž byl člověk stvořen k obrazu božímu. Buď  je člověk stvořen k obrazu božímu a pak má Bůh  střeva, a nebo Bůh nemá střeva a člověk se mu nepodobá.   Exkrement či hovno se tak  stává  obtížnější  teologický problém než zlo. Bůh dal člověku svobodu a lze připustit,  že není tedy odpovědný za je zlo jím páchané. Avšak odpovědnost za hovno nese zcela ten, kdo člověka stvořil.

 Jestliže slovo hovno bylo donedávna v písemnostech vytečkováno,  nemohlo to být z důvodů morálních, nelze tedy  tvrdit, že hovno je nemorální. Nesouhlas s hovnem je metafyzický.  Defekování  by pak bylo každodenním důkazem nepřijatelnosti Stvoření.  Buď je hovno přijatelné anebo jsme stvořeni nepřijatelným způsobem.     

Přitom je zřejmé, že problematika  defekování  zajímala kultury dávno před Kristem.  Nepříjemnosti spojené např. se zácpou lze dohledat v papyrusových staroegyptských podkladech. U mumií byly nalezeny močové kameny, které nepochybně působily bolest a zdravotní  problémy při močení. Již staré indické kultury, podle  dostupných zdrojů,  způsobem lékaře  Sušruty  však  uměli kameny operovat, ovšem  bez použití narkózy!   Rovněž klystýr jako léčebná metoda zažívacích potíží  a tudíž  řízená defekace je známá mnoho století.

Pouhé studium filosofie a přístupu  jenom  křesťanství  by nepodalo celkový obraz  o vztahu člověka a jeho exkrementu. Stejný vztah respektive  opominutí  procesu  nakládání  s exkrementem  lze dohledat i v nejrozšířenějším náboženství,  v Islámu respektive v Koránu  nebo jeho obyčejích.

Každý muslim, to znamená  věřící ve svého Boha jediného  je veden k pěti rituálům.

1. Vyznání víry ..věřit v jediného Bohaa že není jiného Boha a Mohamed  je jeho prorokem

2. Motliby 5 x denně, poté si je nutné omýt si tvář, ruce a nohy.....(zřejmé zásady hygieny)

3. Půst  Ramadánu  znamená nejíst, nepít, nekouřit, nesouložit od východu slunce do západu, jedná se o připomenutí, že Muslimové nejsou na zemi proto aby jedli, pili a spali ......( a  tedy nedefekovali?)

4. Vybírání almužny

5. Cesta do Mekky 1x za život

Přitom  prorok  Muhammad  v Koránu  kolem  6.století  našeho  letopočtu  prohlásil, že čistota  tvoří  polovinu islámské  víry. [2]

Stejnou obdobu lze nalézt i v Budhismu , kde  askeze  je prioritou života bez požívání masa, ryb, vajec, nesouložení a nekouření (např. ve výkladu  odnože  hnutí  Haré Krišna), v jiných zdrojích  Budhismu  je jako cesta k nirváně  cesta čistoty (ducha, nikoliv těla ?), zániku strasti, kořenů zla.....

Platí potom tedy pojetí člověka jako zásadního typu živočicha, který komunikuje  řečí  a grafickými znaky, řídí se určitými pravidly a odlišuje to, co je dovoleno od toho co je zakázáno?  Člověk je tvořen hmotou a duchem, je bytostí, která dle náboženského výkladu bez ohledu na druh božstva by měl být schopen hledat pravdu a poznávat příčiny jevů, na druhé  straně jako by  se zapomněl ve svém vývoji   zabývat se  svým druhotným  konáním,  nutnou  defekací po prvotních  životních funkcích jako je  pití a přijímání potravy.

Možná, že  samostatné  pouhé  detailní  studium  tohoto  jevu  by  bylo  předmětem  významné  sociální  studie  a rozboru  absence odvahy  a neschopnosti  hovořit  o  této  potřebě   či  celkové tabuizaci  problematiky  spojené  s vyměšováním.

Univerzálním rysem lidského chování bez ohledu na druh víry  a dobu bylo odkládání  lidského odpadu vně svého obydlí, avšak bez  zájmu o rozpoznání vlivu  a dopadu  tohoto konání.  

Historici zabývající  se  oblastmi lidské hygieny, což je poměrně široká oblast do které  spadají, pro přiblížení takové záležitosti, jak již bylo uvedeno  lázně, holení a mytí, antikoncepce, líčení a kosmetika, milostné umění, nahota a prudérnost, prostituce, spodní prádlo, stolování, péče o zuby a vlasy, životospráva  a nakonec  i defekace, připouští v jedné ze svých teorií, že zlomem by mohlo  být ono ujednání ze Starého zákona  v Dt 23, 13,V. Mojžíšově knize, o nutnosti vykonat potřebu za svým táborem „Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý, aby u tebe nespatřil nic mrzkého a neodvrátil se od tebe.“ [3]

tedy  chápáno jako  nečistota  nepřijatelná pro  sestoupivšího  křesťanského  Boha na zem.

Autor práce se však domnívá, že se jedná pouze o dedukci či teoretický záměr výkladu křesťanství, protože by tím zůstaly popřeny ostatní kultury, které nepochybně existovaly před křesťanstvím. Tím se rozumí kultury Žluté řeky, tedy staré Číny, Japonska, Sumerů,  Indie,  Mezopotámie, Babylonu, nebo i odlišná společenství  i z doby Krista jako jsou kultury Keltů,  Germánů,  Inků či Mayů.  Jak se ukazuje i v dnešní době lze nalézt obory z hlediska sociálního chování a filosofie lidské existence velmi  badatelsky a vědecky zajímavé a přitažlivé.

Je zřejmé, že první psané nástroje  řízení chování   společnosti ,jsou nepochybně Starý zákon a Bible , stejně tak jako ostatní  dostupná  literatura popisující  různé víry, a  mohly by sloužit jako první srovnatelné regulativy neboli nástroje managamentu sociálního chování společnosti. Neposkytují  však dostatečnou odpověď  na  historickou  tabuizaci   a negativní chování při likvidaci primárního biologického lidského odpadu. Potvrzuje  se  tím i historické informační  vakuum této oblasti při obecném studiu historie a kultury lidských společenství.

Autor: Ing. Jan Sedláček, MBA, LL.M.    



[1] Smith V.: Clean-A History of Personal Hygieny and Purity, 2007,Oxford University Press

[2] Waardenburg J.: Bohové zblízka,  Nesnesytelná  lehkost  bytí  1997,MU Brno

[3] Bible svatá, Deuteronomium V, tedy 5. kniha Mojžíšova