Publikace studentů

PUBLIKACE STUDENTŮ

Vliv finanční krize na ekonomiku českého zdravotnictví – politický krok vedle

19. 5. 2014

Od roku 2010 se politická reprezentace snaží analyzovat dopady finanční krize na české veřejné zdravotní pojištění a na financování zdravotní péče. Hledání receptu na finanční problémy nesouvisel jen s aktuální celosvětovou či celoevropskou finanční krizí, ale se stále se zvyšujícími nároky poskytovatelů péče, které však nebyly opřeny o seriózní business plány, ale o navyšující se konzumaci zdravotní péče a samozřejmě také na rostoucí platové požadavky lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků.

Jedním z důležitých analytických materiálů, vypovídajících o myšlenkových pochodech odpovědných politiků, je materiál, který byl předložen ministerstvem zdravotnictví na 96. plenární schůzi Rady hospodářské a sociální dohody (RHSD) v únoru 2012. Obsahuje jak zajímavé myšlenky, které svědči o snaze o ucelený pohled a správné pojmenování problémů, tak i soubor dílčích a nekoncepčních plánů, které samy o sobě mohly těžko řešit hlubší problémy financování zdravotní péče. Z tohoto materiálu je dále citováno.

Materiál dobře shnruje východicka problémů, a to i co do dlouhodobého vlivu:

„Ekonomická situace systému veřejného zdravotního pojištění je velmi úzce spjata s hospodářskou situací celé ekonomiky. Působí na ni nejrůznější vlivy, které je možné rozdělit podle časového rámce, ve kterém působí na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé. Na českou populaci od devadesátých let působí dva klíčové efekty. Prudký pokles porodnosti pod hranici prosté reprodukce současné populace. Pokrok v medicíně pak vede k prodlužování střední délky života. Synergie těchto dvou vlivů způsobuje, že podíl ekonomicky aktivních a penzistů se stále snižuje – naše populace stárne. V budoucnu, až se silná generace ze 70. let dostane do důchodového věku, bude efekt silně umocněn. Pod formálním názvem „zdravotní pojištění“ se skrývá systém, kdy ekonomicky aktivní, kteří jsou v průměru zdraví, financují systém pro ekonomicky neaktivní. Množství finančních zdrojů vůči nákladům je přímo úměrné poměru ekonomicky aktivní a neaktivní populace. Velmi problematický se tento systém jeví pro populace stárnoucí, jako je právě česká.“

 Materiál se nevyhýbá ani hodnocení politických rizik, o kterých mluví velice otevřeně:

„Ve středním období má na ekonomiku zdravotnictví vliv také volební cyklus. Tento vliv má dvě složky. Kontinuitou či diskontinuitou nastavení systému na straně jedné. A ochotou politiků slibovat navýšení prostředků „nalitím“ peněz do systému prostřednictvím parametrických změn (úhrada za státní pojištěnce apod.) na straně druhé. V předvolebním období obvykle dochází k větším výdajům, po volbách naopak.“

 V závěru je naznačeno řešení, jaká opatření by mohla nepříznivé trendy zvrátit:

„Současná ekonomická krize tak je příležitostí a iniciátorem dvou druhů kroků. V první řadě je velkou motivací pro zavádění opatření směřujících k bezprecedentnímu zvýšení efektivity hospodaření všech zúčastněných subjektů. V současnosti není možné spoléhat na ekonomický růst, který zajistí zvyšování prostředků, aniž by docházelo ke zkvalitnění nebo zefektivnění služeb. Doba krize je dobou, která umožní odlišit neefektivní a plýtvající organizace od těch, které se chovají s péčí řádného hospodáře a jsou efektivně řízeny. Souběhem těchto dvou reakcí na krizi – úspor a zefektivnění – však vzniká i pozitivní externalita pro systém zdravotnictví jako celku. Ten se tímto stane nejen více reagujícím na potřeby pacienta, ale především vnitřně odolnějším vůči dalším krizím vyvěrajícím z ekonomického cyklu.“

Zdálo by se, že politická reprezentace si dobře uvědomuje dlouhodobý vliv ekonomického cyklu i demografického vývoje. Praktická opatření, která byla přijata pro roky 2012 a 2013 však nelze hodnotit jako efektivní. Legislativní kroky, které měly směřovat k výše uvedeným cílům, byly velmi slabé. Soustředily se prakticky jen na vydání tzv. úhradových vyhlášek, které stanovují způsob sa výši plateb pojišťoven za zdravotní péči. Bez jakéhokoliv ohledu na faktický stav výběru pojistného navýšily tyto platby a politickým tlakem pak byly také pojišťovny donuceny k tomu, aby zejména do nemocnic směřovaly navýšené úhrady. Pokus o transformaci lůžkového fondu, který se udál v letech 2012 a 2013 byl nakonec z ryze politických důvodů ukončen, byť mohl být zásadním krokem pro restrukturalizaci péče a revize finančních toků v českém zdravotnictví.

Politická rizika, která byla v materiálu zmíněna, stále ochromují reformní snahy, které čas od času lze zaznamenat. Bohužel jsem v posledním roce tyto snahy čím dál řidší a současné vedení ministerstva zdravotnictví na jakoukoliv strategickou a reformní činnost rezignovalo úplně. Soustředění se na stále vyšší finanční saturaci nemocnic, patrné za posledních minimálně 10 měsíců, rezignace na tvorbu racionální sítě zdravotnických zařízení i odmítání moderních metod sledování a řízení zdravotnictví neslibují radostnou perspektivu ani pro zdravotníky ani pro pacienty.

Autor: Mgr. Mario Böhme