Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Internetová komunikace jako nezbytná součást života dětí v klasických rodinách?

Odborný text se soustředil na přípravu, provedení a vyhodnocení kvalitativního šetření ve formě pretestu na žácích 4. a 9. tříd základních škol v České republice. Na vzorku 143 respondentů byly položeny výzkumné otázky vztahující se k jejich návykům při internetové komunikaci. Výsledky tohoto šetření byly podrobeny komparaci a explanaci jak v rámci dvou věkových kategorií, tak ale současně s tím odkazovaly na již známé výsledky dotazníkových šetření u dětí z dětských domovů (n=96). Všem třem cílovým skupinám respektive výběrovému souboru tří skupin byly položeny totožné otázky ve formě polytomických, uzavřených variant, jejichž hodnocení odpovídá na základní přístup dospívající mládeže k internetové komunikaci jako k celku.

1. Jakým způsobem dochází k užívání nástrojů internetové komunikace u dětí ze standardních rodin?

2. Je čas strávený mimo prostředí dětských domovů rozdílný v přístupu k internetové komunikaci: a je pro mládež dostačující?

3. V čem se liší hlavní znaky chování dětí v klasickém prostředí oproti dětem z dětských domovů?

Úvod

První odborný text byl věnovaný částečnému pochopení života dětí v dětských domovech na území České republiky. Výzkumné otázky náležící závěrům kvalitativního šetření byly tři. Jakým způsobem dochází k užívání nástrojů internetové komunikace u dětí v dětských domovech? Je čas strávený v uzavřeném prostředí dětských domovů rozdílný v přístupu k internetové komunikaci: a je pro mládež dostačující? V čem se liší hlavní znaky chování dětí v dětských domovech oproti dětem z klasického prostředí? Samostatnému dotazníkovému šetření předcházela hlubinná interview s charakterem explorace. Výzkumník musel pochopit nejen rozlišnosti oproti běžnému chování dospívajících dětí ve standardních rodinách, ale musel přijmout za své také návyky a zvyky, jaké děti z dětských domovů mají. A to vše na podkladu koronavirové pandemie, jež ovlivnila jinak běžný chod podobných institucí po celé republice.

Druhý odborný text byl vystaven na stejných výzkumných otázkách, přičemž jejich závěry se v tomto materiálu autor bude snažit nejen klíčovat, ale také komparovat. Srovnejme proto na prvním místě cílovou skupinu, respektive základní a výběrový soubor. Ten na půdorysu dětí z dětských domovů (3–18 let) zahrnul 80 respondentů v rozmezí od šesti do osmnácti let. Pro design kvalitativního výzkumu byly vybrány tři dětské domovy na území České republiky. Výběr se uskutečnil na základě geografického složení ČR na oblasti Čech, Moravy a Slezska. První dětský domov, kde došlo k interview a následnému předložení dotazníku, byl v Královéhradeckém kraji, druhý v Jihomoravském kraji, třetí v Moravskoslezském kraji. Celkem odpovídalo 96 dětí (28 KHK, 35 MSK, 33 JMK). Respondenti byli rozděleni do kvót z hlediska věku a pohlaví. Spodní věková hranice byla definována "do deseti let", následoval interval 10–14 let a konečně 14–18 let. Poměr chlapců a dívek byl obdobný jako složení obyvatel ČR, tedy 51 procent žen, 49 procent mužů.

Příhodnou komparací byly některé proměnné (především věk) hodnoceny z hlediska dostupných dat agentury SPIR – Gemius. Ta pravidelně definuje návyky a chování internetových uživatelů ČR, respektive vyhodnocuje kritéria takovéhoto chování v celé internetové populaci. Z pohledu sociologie se jedná o cílovou populaci čítající přibližně 8,5 milionu obyvatel České republiky (90,95 procentuální penetrace mezi obyvateli). Důvodem bylo zohlednění kvótního sběru u uživatelů 10+, jemuž se klasické (online nebo kamenné) agentury nevěnují.

Odpovědi v dětských domovech

Z předešlých závěrů uveďme, že na dotaz „Máte rádi internetovou komunikaci?" s klasickými variantami odpovědí („spíše ano“, „rozhodně ano“, „nevím“, „spíše ne“, „rozhodně ne“) odpovídalo kladně 71 procent dotázaných. Analogicky vypovídající poměr (67 procent) označil, že čas, který denně tráví takzvaně na internetu, je delší než jedna hodina. Pro ještě větší počet odpovídajících (79 procent) je tento čas dostačující. Pokud bychom u otázky: „Je doba, kterou trávíte na internetu, dostatečná?" zohlednili dvě kladné varianty odpovědí, „spíše ano" a „rozhodně ano", tak 90 procent všech respondentů souhlasilo s tím, že jde o dostatečný časový úsek. Co se osobnostního rozvoje mládeže v dětských domovech týká, tak internetová komunikace k ní spíše neslouží. Vyplývá to z odpovědí na otázku: „K čemu internetovou komunikaci nejvíce používáte?" Z výsledků vzešlo, že nadpoloviční většina (52 procent) si především povídá s kamarády. Oproti dětem z běžných rodin se ukázalo, že mládež v dětských domovech tráví na internetu podstatně míň času, ale i to, že jejich uživatelské návyky zůstávají podobné. Prim, co se přístupu k internetové komunikaci týká, představuje spojení mobilního zařízení a tabletu (73 procent). Překvapivě shodné výsledky, které logicky ovlivnily celkové výstupy, vznikly i při rozkladu respondentů na kvóty věku (kategorie 3–10 let, 10–14 let a 14–18 let) a pohlaví. Významnou odchylku sehrály pouze varianty toho, čím se děti „baví“. Ačkoli jim během dotazování bylo ze strany vychovatelů nabídnuto, že mohou uvést variantu vzdělávání nebo spíše učení, žádné této možnosti nevyužilo.

Pro pochopení návyků dětí / dospívajících na obou stranách šetření, tedy z klasických rodin i z dětských domovů, však sloužily zdánlivě nesourodé proměnné. Jakkoli může být indikátorem mediální gramotnosti na internetu vůle číst nebo se dobrovolně učit, takto to být nemusí. Podobným nestálým indikátorem může být rovněž dostupnost internetového připojení a řada jiných faktorů.

Respondenti z takzvaně klasických rodin

Zejména proto došlo ke striktnímu porovnání odpovídajících, přičemž tento odborný text se zaměřuje na výsledky dotazníkových šetření mezi dětmi ve věku okolo deseti a patnácti let. Jedná se tedy o žáky 4. a 9. tříd základních škol. Znovu byla vybrána forma pretestu a užita metoda komparace a explanace. Znovu se jednalo o dotazníkové šetření a uzavřené, polytomické otázky, na něž může navázat samostatný kvantitativní výzkum s výběrovým souborem příslušných kategorií. V takovémto případě je na místě užití kontroly validity pomocí sekvenční triangulace.

Celkový počet respondentů kvalitativního šetření byl 143 (n= 143). Sběr probíhal formou rozeslaných dotazníků, které následně putovaly přes třídní učitele zpět výzkumníkovi. Ze 4. tříd bylo vybráno 77 respondentů (poměr chlapců 0,62), z 9. tříd 66 respondentů (poměr chlapců 0,58). Počet dětí s občanstvím České republiky představoval 100 procent. Základní školy byly osloveny již v dubnu 2020, přičemž stejně jako u dětských domovů byly rozloženy na historické územní celky ČR.  

4. třída ZŠ Hradec Králové - 24, z toho 15 chlapců, 9 dívek

4. třída ZŠ Brno - 27, z toho 15 chlapců, 12 dívek

4. třída ZŠ Ostrava - 26, z toho 18 chlapců, 8 dívek

9. třída ZŠ Hradec Králové - 18, z toho 9 chlapců, 9 dívek

9. třída ZŠ Brno - 22, z toho 12 chlapců, 10 dívek

9. třída ZŠ Ostrava - 26, z toho 17 chlapců, 9 dívek

Otázky dotazníkového šetření podléhaly stejným pravidlům jako u dětí z dětských domovů, byly neměnné. Jedině tímto způsobem bylo možno dosáhnout jasných závěrů pro komparaci a exploraci.  Na dotazy „Máte rádi internetovou komunikaci?", „Jak často jste takzvaně online?", „Je doba, kterou trávíte na internetu, dostatečná?", „K čemu internetovou komunikaci nejvíce používáte?" a konečně „Jakou cestou byste nejraději chtěli komunikovat prostřednictvím internetu?" tedy odpovídaly oba výběrové soubory obou kvalitativních výzkumů ve formě pretestu. Výsledky studentů základních škol byly následně rozděleny do dvou celků, jimž se bude tato práce věnovat. Logicky se jednalo o odpovědi čtvrťáků a deváťáků.

Z hlediska stupňovitého vzdělávacího systému v České republice řadíme základní školy do kategorie primárního a nižšího sekundárního vzdělávání. Jeho součástí je povinná školní docházka, která začíná obvykle v šesti letech a trvá následujících devět let. Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu, základní školy navštěvovalo ve školním roce 2018 / 2019 přesně 941 tisíc žáků. „Zatímco na prvním stupni se jejich počty po rychlém nárůstu z let 2013 až 2016 poměrně ustálily, na druhý stupeň nyní míří silné ročníky. Prvňáčci pak stále o desítky tisíc převyšují počty vycházejících deváťáků."[1] Kategorie základního vzdělávání se zpravidla uskutečňuje na základních školách, které mají devět ročníků a člení se na první a na druhý stupeň. Je to takzvaná jednotná struktura. Věk žáků je zpravidla 6 až 15 let. Nižší sekundární vzdělávání mohou poskytovat i víceletá gymnázia a osmileté konzervatoře. Střední vzdělávání bylo v prvním textu zmíněno s ohledem na věk dětí v dětských domovech (3–18 let), kteří zde absolvují tři základní vzdělávací stupně: Preprimární, primární a vyšší sekundární vzdělávání. Dětské domy je zákonitě musí připravit na následující životní etapy.

Výsledky

Pro přesné uchopení níže uveřejněných výsledků bude vhodné interpretovat životní cyklus desetiletých a patnáctiletých dětí. V prvním případě se jedná o mládež, která je z velké části odkázaná a závislá na svých rodičích. Denní cyklus probíhá v tradiční rovnováze a člení se mezi školu, kroužky a přípravu na další den. Výjimkou jsou víkendy, které ovšem nebyly nikterak zohledňovány. Důležitý je rovněž poznatek vyučujících, že až 80 procent žáků prvních tříd disponuje mobilními telefony. Během výuky je jejich používání zakázáno, což se shoduje s návyky dětí v dětských domovech. Oproti nim ovšem v klasických rodinách nefunguje přísný režim večerky, kdy děti nesmí na mobilní aparáty sahat a mají je u svých vychovatelů v úschově. Tomu logicky odpovídá také čas, doba, kterou děti na mobilech tráví. Naproti tomu u dospívajících okolo patnáctého roku života můžeme mluvit o výrazné samostatnosti, touze po osamostatnění, vytváření dlouhodobých sociálních vazeb v prostředí party a školních kamarádů. Těmto konstatováním odpovídají taky změřené výsledky dotazníkového šetření. Nejprve ale mladší děti.

Na dotaz „Máte rádi internetovou komunikaci?" odpovědělo 76 procent žáků 4. tříd kladně. Šestnáct procent negativně. Dle vyučujících toto číslo může souviset s tématem šikany nebo výsměchu mezi spolužáky – i stejně starými. Bližší rozvedení odpovědi v dotazníkovém šetření nebylo požadováno. Další otázka se zabývala časem stráveným na internetu. Rovných 65 procent potvrdilo, že je online přes hodinu denně. Ve srovnání s dětskými domovy (67 procent) jde o téměř shodný údaj. První patrný rozdíl nastal až u třetí otázky, která zněla: „Je doba, kterou trávíte na internetu, dostatečná?". U ní téměř polovina (48 procent) desetiletých respondentů odpověděla negativně. Doba, kterou tráví na internetu (mobilech, tabletech), je z jejich pohledu nedostatečná, nevyhovující.

Tabulka 1: Výsledky kvalitativního šetření (pretestu) u žáků 4. tříd

 Zdroj: vlastní zpracování

Dodejme, že žáci čtvrtých tříd již znají hodiny a vědí, jak definovat časové intervaly. Například u prvních a druhých tříd by byl tento údaj nezřídka zkreslený právě neporozuměním času. Srovnejme, že u dětí z dětských domovů je hodina online dostačující. Negativně se k ní postavilo pouze 6 procent. Nabízí se otázka, proč jde o tak vysoké číslo... K odpovědi se dostaneme v závěru, a to během explanace výzkumných otázek. Čtvrtý dotaz se věnoval členění, kategorizaci toho, čím se děti na internetu nejvíce (za)baví. Zde šlo o pochopitelná sdělení: téměř polovina (46 procent) chatuje s kamarády, pětina si prohlíží obrázky nebo videa. Nikdo u otevřené varianty „něco jiného" nevybral učení jako formu osobnostního rozvoje. Výrazný rozdíl, jak bylo nastíněno už v prvním odborném textu, nastal u možnosti „komunikace s rodinou". U desetiletých dětí se k tomuto přiklonilo 15 procent, zatímco u dětí z dětských domovů šlo o tři procenta. Markantní intervaly byly čitelné též u odpovědí na otázku, jakým způsobem respondenti přistupují k internetové komunikaci. Rovných 44 procent vybralo "mobil" (48 procent v DD), 28 procent "tablet" (25 procent v DD) a devět procent "počítač" (20 procent v DD). Jen dvě procenta odmítla – obdobně jako v dětských domovech – jakýkoli přístup na internet. Zdali to souvisí s výše uvedenou poznámkou o šikaně, nelze verifikovat.

 U žáků 9. tříd, kteří byli ve věku 14–15 let, dopadly výsledky následovně. U otázky „Máte rádi internetovou komunikaci?" připustilo 89 procent dotázaných, že ano. Šlo o součet možností „rozhodně ano" a „spíše ano". Podobně vysoká čísla nebyla v měření doposud zaznamenána. Pro porovnání: u mládeže z dětských domovů šlo o 71 procent, u žáků 4. tříd o 76 procent. Snížila se rovněž averze vůči internetové komunikaci. U deváťáků ji vybralo devět procent (součet odpovědí „rozhodně ji nemám rád" a „spíše ji nemám rád"), u mládeže z dětských domovů šlo o 13 procent, u žáků 4. tříd o 16 procent. Již první odpověď ukázala, že takto staré děti mají internetovou (či mobilní, online) komunikaci jako hlavní dorozumívací prostředek. Vypovídajících 81 procent uvedlo, že jsou online více než jednu hodinu denně.

Tabulka 2: Výsledky kvalitativního šetření (pretestu) u žáků 9. tříd

Zdroj: vlastní zpracování

Poněkud paradoxně v té souvislosti vyzněla další odpověď. Šlo o otázku: „Je doba, kterou trávíte na internetu, dostatečná?" V tomto případě 48 procent neumělo odpovědět a zvolilo variantu „nevím“. Logicky můžeme dovodit, že takto staří lidé používají mobily nebo tablety výhradně pro zábavu, která nemá jasné časové mantinely, tudíž ani není jasné, zdali jim stačí a vyhovuje. Souvislost s výkyvy nálad a pubertou je také na místě připomenout. Pokud zůstaneme u uvedeného dotazu, pak pro 13 procent oslovených je jejich čas online nízký, ale pro 39 procent dostatečný. Internetovou komunikaci používá většina (60 procent) patnáctiletých k chatování. Osm procent vybralo komunikaci s rodinou, deset procent poslouchání klipů a sledování filmů. Pětina uvedla „něco jiného". V tomto případě se podařilo získat i některé náhodné odpovědi, které zahrnuly poměrně rozloženým způsobem (1) učení, (2) jazyky a (3) sport. Dodejme, že všechny tři základní školy byly obecného zaměření, nesoustředily se na humanitní či přírodovědeckou dráhu svých absolventů. Markantní se z hlediska užívání internetové komunikace ukázaly mobilní zařízení (71 procent). Počítač i tablet užívalo shodně osm procent, desetina přistupuje k internetu všemi způsoby. Dvě procenta nechtějí internet používat vůbec. Totožná dvě procenta u totožné varianty odpovědi najdeme také u výběrového souboru dětských domovů a žáků 4. tříd základních škol. 

Závěr

Výzkumné otázky:

1.Jakým způsobem dochází k užívání nástrojů internetové komunikace u dětí ze standardních rodin?

2.Je čas strávený mimo prostředí dětských domovů rozdílný v přístupu k internetové komunikaci: a je pro mládež dostačující?

3. V čem se liší hlavní znaky chování dětí v klasickém prostředí oproti dětem z dětských domovů?

Komparace dat je uvedena v pořadí součtu odpovědí (%) u dětí z dětských domovů, následují žáci 4. třídy, na posledním místě žáci 9. tříd.

U odpovědi na výzkumnou otázku: „Jakým způsobem dochází k užívání nástrojů internetové komunikace u dětí ze standardních rodin?“ můžeme konstatovat, že se nikterak neliší od dětí z dětských domovů. Zásadní proměnné nenacházíme ani u členění z hlediska věku. Pakliže bychom všechny tři cílové skupiny postavili vedle sebe, zjistíme, že klíčovou úlohu představuje mobilní zařízení (48:44:71) a tablet (25:28:8). Velmi okrajový až přežitý je klasický stolní počítač (PC) nebo notebook (20:9:8). Vysoké procento u mládeže z dětských domovů je způsobeno převážně pevným režimem, kdy většina dětí smí v odpoledních hodinách trávit vymezený čas právě na PC. Ne všichni mají svůj mobil, téměř nikdo nemá osobní tablet. Počítač se obvykle nachází ve společenské místnosti dětského domova a během jeho užívání je na místě dozor. Žáci základních škol počítač nepotřebují, jelikož mohou mít přístup k internetu prakticky kdekoli. Zde bychom jako indikátor mohli určit volný čas. Děti z klasických rodin jej takto nevnímají, jelikož mají přístup k internetu prakticky kdykoli. Děti z dětských domovů ho mají takříkajíc na příděl.

„Je čas strávený mimo prostředí dětských domovů rozdílný v přístupu k internetové komunikaci: a je pro mládež dostačující?" V tomto případě byla výzkumná otázka podrobena hlubší analýze. Obecně lze charakterizovat "čas" jako proměnnou. Děti z dětských domovů jej vnímají jinak, protože vědí, že ho nemají k dispozici tolik. Budíček v 6:00. V 7:00 odchod prvních dětí do základních i zvláštních škol. Tam setrvají během dopolední výuky a do domova se vrací na oběd, který je mezi 12:00 a 13:00. Všechny uvedené časy je nutné dodržovat bez výjimek. Některé z dětí po obědě buďto zůstanou v domově anebo se vrací na výuku do škol. Všichni jsou ovšem zpět v domovech v 15:00. V 17:00 pravidelně probíhá společná večeře a po ní práce: úklid koupelen, záchodů a sprch, vytírání společenských prostor a pokojů, chodeb. Večerka je neměnná a je stanovena na 20:00, respektive 22:00. Na uvedenou výzkumnou otázku bylo kladně odpovězeno v poměru 90: 24: 39. Devadesátiprocentní spokojenost s časem online u dětí v dětských domovech souvisí s jejich životní náplní. Nízká, téměř čtvrtinová spokojenost je u dětí 4. tříd, což může souviset se vzory. Děti vidí starší sourozence nebo spolužáky takzvaně na mobilu, přičemž oni nemohou. Způsobeno je to jak nedostatečným kreditem na mobilech, tak třeba složitostí připojení k wifi, což u desetiletých dětí může znamenat výrazný problém. Obecně lze soudit, že dětem z dětských domovů více času na internetu nechybí, zatímco dětem ze základních škol ano.

„V čem se liší hlavní znaky chování dětí v klasickém prostředí oproti dětem z dětských domovů?" Odpověď na danou výzkumnou otázku v sobě nese tři aspekty: filozofický, pedagogický a statistický. Všechny tři kategorie respondentů mají rádi internetovou komunikaci. I zde je patrný poměr kladných odpovědí (71:76:89) vůči negativním (13:16:8). Zásadní bude pohled na žáky 9. tříd, de facto dospělé lidi. Ti totiž nebyli schopni určit, zdali jim vymezený (či strávený) čas v online prostředí vyhovuje. Velmi zarážející je proto počet odpovědí „nevím" u otázky „Je doba, kterou trávíte na internetu, dostatečná?" Dosáhl téměř poloviční hranice, šlo o 48 procent. Také v tomto případě lze konstatovat, že chování dětí v klasickém prostředí je často vyprázdněné. Zatímco děti v dětských domovech mají rozhodnou odpověď a jsou s časem na internetu spokojené, neboť mají mnoho dalších povinností, dospělejší část základních škol váhá. Z pohledu filozofie se může jednat o fenomenologické odosobnění, z pohledu pedagogiky o závadový jev, z hlediska statistiky o vysokou odmocninu z rozptylu náhodné veličiny.

Všechny uvedené výsledky kvalitativních šetření ve formě pretestu pojímaly internetovou komunikaci jako zbytnou součást života dětí a mládeže. To se potvrdilo především tím, že nikdo z odpovídajících nezmínil "učení" jako záležitost, které se prostřednictvím online komunikace věnuje. Velkým překvapením můžeme označit prokazatelnou míru spokojenosti s touto komunikací u dětí v dětských domovech. Obecná představa totiž může zkreslovat dětské domovy v tom smyslu, že tam děti nedělají prakticky nic. Snad zlobí, poperou se, utečou. Tak to zjevně není, čemuž se samostatně věnoval první odborný text. Potvrzujícím se vzhledem k datům SPIR – Gemius stal mobil, který zastává nedílnou součást života mladých lidí.

Ani jedna z odpovědí však není natolik markantní, aby s respondenty v rámci případných změn nešlo pracovat v rodině nebo ve škole.

 

Bibliografie (standardní formát citací podle mezinárodních standardů):

Češi online 2020. Netmonitor.cz [online]. Praha: SPIR z. s. p. o., 2020 [cit. 2020-05-04]. Dostupné z: https://www.netmonitor.cz/cesi-online-2020

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0982-9.

HENDL, Jan. Základy matematiky, logiky a statistiky pro sociologii a ostatní společenské vědy v příkladech. Praha: Karolinum, 2019. ISBN 978-80-246-4305-2.

 

Autor: Jan Holoubek, student LIGS University. 

  • Sdílet článek

Přihlásit se do studenstské sekce